Co nemá pevné základy, rozpadne se
My lidé se bojíme změn, bojíme se, že když ukončíme cokoli, v čem setrváváme a již to naplnilo svůj účel, budeme muset začínat znovu, přijmout změny, naskočit na novou etapu života, přijmout za sebe plně odpovědnost. Možná se bojíme i "odsouzení" společností, rodinou, toho, že ublížíme svým nejbližším, dětem. A tak v tom, co již dosloužilo a co nám bere energii, zůstáváme i nadále, protože strach z nového, respektive neznámého, je větší, než nespokojenost, s níž se v dané oblasti života potýkáme.
Jedno je však jisté. Hlas našich pocitů nenaplnění a prázdnoty bude sílit natolik a bude se ozývat tak dlouho, dokud jej nevyslyšíme. Bude se nám dít vše potřebné, abychom svou komfortní zónu ve správnou dobu opustili a nasedli na novou vlnu možností, které nám život nabízí.
Dostali jsme dar života, dar tvoření a dostali jsme právo volby, tak jich moudře využívejme a nepromarněme svůj život tím, že bychom poslouchali a následovali hlas strachu.
S láskou
Jana Vaňková