Jedním z hlavních témat výkladu je, abychom si poskytovali
Sebelásku.
SEBELÁSKA
je primárně náš vnitřní pocit sami k sobě. Je to vědomé napojení se na
sebe, poskytování si pocitu bezpečí a ochrany, je to pevné ukotvení sám
v sobě, rozhodnost PRO SEBE – být šťastný a naplněný bez ohledu na vnější
okolnosti, zachovávat si svůj vnitřní pocit klidu, míru a bezpečí a nenechávat
se ničím a nikým strhávat k tomu, abychom se jakkoli stresovali,
strachovali a nechávali v sobě druhými vyvolávat pocity viny,
v důsledku jejich vlastního strachu.
Sebeláska
též představuje ochranu a pocit bezpečí našemu vnitřnímu dítěti přímo i ve
smyslu, jako bychom svou dětskou verzi měli vedle sebe a dělali vše potřebné
pro to, abychom své děťátko ochránili, zabezpečili, přijímali a milovali v jeho
opravdovosti, bez vyvolávání pocitů viny za to, jaké je.
Láska sám k sobě nás vede k důvěře
v sebe a k poznání, že nepotřebujeme komukoli cokoli vysvětlovat či se
jakkoli omlouvat za naše jednání (bylo-li v čistotě a lásce), a že je pro
nás nejdůležitější, že my sami víme, proč jsme tak jednali.
Sebeláska
též znamená, abychom si dávali to, co potřebujeme a chceme a žili život
naplněných tužeb a přání. K tomu je vždy zapotřebí se nejprve vnitřně
rozhodnout a následně se nechat vést svou intuicí a znameními Shůry, co máme
u/dělat, aby se nám to mohlo projevit i ve vnější realitě.
Sebeláska
představuje propustit a ukončit nezdravé vztahy (pracovní, přátelské, partnerské, …),
a uvolnit tak místo těm novým,
jež jsou v souladu s naším nynějším nastavením.
Nemáme povinnost setrvávat tam a s těmi, kde a kým je nám energie
odčerpávána. Všichni jsme na své cestě a vzájemně si zde přicházíme do života
pomoct, ale pokud cítíme, že se v nějakém vztahu pohár naplnil, je
naprosto v pořádku odejít od všeho, co nás strhává dolů.
Sebeláska
znamená žít v souladu sám se sebou v každodennosti a ve všem.
Sebeláska
skutečně znamená doslova CÍTIT LÁSKU K SOBĚ a být do sebe zamilovaný.
Obsahuje
také podstatu, že vše děláme s radostí, v lehkosti a pro sebe – pro
svou péči, potřebu, potěšení a že právě i povinnosti plníme v lehkosti,
protože je činíme vědomě pro sebe, i tehdy, kdy se to týká druhých lidí, kterým
svým prostřednictvím dáváme péči.
Celý život je o nás a o našem vnitřním
prožitku sám sebe a našem vědomém přístupu k sobě a ke všem a všemu, kdo a co se nás týká.
Dále je
poukazováno na to, abychom vnímali svoje emoce a význam toho, co nám
přišly říct, neboť nám skutečně mohou pomoci odhalit odpovědi, jež máme ukryty
v sobě. Též se nezdráhejme vyplakat, cítíme-li potřebu, neboť toto je
očista našeho těla.
Máme být upřímní jak k sobě, tak
k druhým. Nebojme se přiznat
sami sobě, co se nám děje, co cítíme a jak moc je to pro nás nepříjemné či
bolestivé. To je způsob, jak sami sebe léčit a uzdravovat – tím, že si sami se
sebou "to něco" vykomunikujeme, jasně to nazveme a pojmenujeme, tím,
že si v sobě celou záležitost rozebereme. Tímto odlupováním slupek a vrstev
docházíme k podstatám "věcí",
které jsou pod povrchem dění (mnohdy zakořeněné
v našem dětství).
Dalším významným tématem ve výkladu je
Bezpodmínečná Láska.
Jak
již bylo uvedeno, v souvislosti s tímto
obdobím nás provázejí emoce, a můžeme
se tak setkávat s různými "útoky" ze strany druhých. Snažme se nebrat si
nic osobně, s vědomím, že jejich jednání vychází z toho, co mají ve
svém nitru, z jejich nezpracovaných vnitřních záležitostí, z jejich nevědomosti
a že nic z toho nepatří nám.
Je
také dobré mít na paměti, že nikdy přesně nevíme, co se za jejich jednáním
skrývá, co si každý ve svém životě prožil, a tak buďme v soucitu,
ocitneme-li se v čemkoli nepříjemném.
Neznamená
to však, že bychom po sobě kohokoli měli nechat "šlapat", naopak, někdy jsme vystaveni takovým
situacím, abychom se naučili zdravě
ozvat a postavit se za sebe, a to je opět téma Sebelásky.
Pamatujme, že jsme vždy ve správný čas na
správném místě, takže pokud se potýkáme s něčím, co je pro nás jakkoli
nepříjemné, je to pro nás připravená zkouška Shůry a dané situace nám
mají odzrcadlit něco, co je v nás a co můžeme jen my sami odhalit a také
to ze svého života odstranit. Může nám to také přinést určité pochopení nějaké
iluze, kterou jsme o sobě kdysi (vlivem výchovy) přijali – například přejaté
pocity viny v důsledku chování druhých k naší osobě, přičemž
vycházelo pouze z jejich nedostatečné lásky k sobě, ze strachu apod.
a ve své podstatě nijak nemělo vypovídat o naší nedostatečnosti. Ta vznikla následně
pouze v našich myšlenkách.
Buďme
si vědomi toho, že setrváváním v pocitu Bezpodmínečné Lásky, vnitřním
klidu a míru, si vždy přivádíme zázračné vyřešení a vyústění všeho, co se
momentálně odehrává, a tak se zhostěme této své MOCI, jež je nám požehnána a
buďme Světlem všude, kde se ocitáme.
Dále je tu poselství, že to, co vnímáme
jako svou temnou stránku, je ve skutečnosti naším skrytým pokladem (na toto téma vznikl
nedávno z mé strany krátký mluvený "Příspěvek" č. 4 – v sekci
"Průvodcovství", který je vám k dispozici :-)).
Přestaňme se tedy srovnávat s ostatními a jakkoli v sobě zadupávat
to, co je nám vlastní a prostě to k nám patří. Naopak v tom, co u
sebe považujeme za slabiny, spatřeme hlubší význam,
proměňme je ve své DARY a schopnosti a začleňme je plně do způsobu svého
života.
Nesnažme se
zapadnout mezi ostatní a do toho, co je povrchní – jen proto, abychom byli
společností přijatí. Nikdo a nic nám nestojí za to, abychom šli proti sobě a
"zaprodávali" svou duši, zaprodávali sami sebe.
Pamatujme,
že nikdo není lepší nebo horší, pouze jsme jiní a každý potřebujeme svůj čas,
prostor a způsob, abychom se mohli vyjadřovat ve své ryzosti. Můžeme být
rychlí, ale na druhou stranu může naše práce vykazovat chyby či nedostatky. A
můžeme být společností označováni jako "pomalí či zabrždění", ale díky
pomalejšímu tempu, preciznosti a plné soustředěnosti můžeme odvádět skvělou práci.
Nikomu nenáleží
právo nás jakkoli hodnotit a posuzovat, a na nás je, abychom byli sami sebou a
přijímali se ve své originalitě a jedinečnosti, a tím i jinakosti a odlišnosti,
s vědomím, že takto máme prostřednictvím sebe svět doplňovat.
Žádná
vlastnost nám nebyla Stvořitelem dána jen tak, či dokonce, aby nám škodila. A
je to pouze o naší vědomé práci sami na sobě, odhalit
v sobě "skryté" dary
a začít je zdravě a funkčně
využívat a prosperovat tak sobě i druhým.
Ať se v našem životě momentálně
děje cokoli, je tu poselství, že "situace je vyřešena".
To
s sebou přináší předzvěst, že se vše zázračně a skvěle vyřeší pro všechny
zúčastněné a způsob řešení může přímo předčít naše původní očekávání, včetně možnosti
nástupu rychlých změn.
Máme se zaměřit na situaci,
v níž jsme se ocitli a určit si, co je pro nás důležité, a následně se
ujmout vedení a svou tvořivou Sílou zapracovat na tom, co chceme žít.
Nezapomínejme však na to, že je
důležité tvořit z Pocitu Hojnosti (jako bychom to něco už měli, byli tam,
kde chceme být atd.), nikoli z pocitu nedostatku, neboť nemůžeme zvenčí dostat
nic jiného, než to, co máme uvnitř sebe. Vše je odrazem nás samých.
Dostává se nám příležitostí
k prosperitě. Buďme ve
svém Světle a důvěřujme si – svým schopnostem a všemu, co můžeme a chceme světu
nabídnout a obohatit jej a sami sebe tak naplnit – tím, že vykonáváme to, co cítíme,
že je nám zde svěřeno, co je pro nás šťastné, radostné a přináší nám pozitivní
energii. Též je čas vynést na světlo své plány a projekty.
Též nás provází
Velký učitel – v tomto výkladu jakožto
učitel v nás, kdy jsme pochopili sebe a to, jak funguje svět.
Pochopili jsme, proč se nám něco nedařilo a co potřebujeme udělat ke svému
rozvoji a ke zlepšení situace v tom, co se něčeho v našem životě
týká.
Vezměme si
tedy z předešlých zkušeností ponaučení, a poděkujme za ně, neboť nás
přiblížily k sobě samým, a pokračujme ve své cestě dál, v naladění na
Radost, Světlo a to, co od života žádáme.