Jsme tvůrci svého života

Publikováno v časopise "VE HVĚZDÁCH" a na portále: www.vehvezdach.cz

"Ovládej své myšlenky, a ne naopak, je-li štěstí to, co hledáš."

         ~Sri Chinmoy~ 

Každý v sobě máme své vnitřní dítě, které přesně ví, co máme rádi, co nás baví a naplňuje a co je nám přirozené. Jenže od dětství nás společnost, zejména rodina, formuje a vštěpuje nám pravidla chování, která jsou společensky "správná", abychom do té společnosti také zapadli. Samozřejmě, do jisté míry je to v pořádku. Opomíjena je však skutečnost, že se nástrojem výchovy stává i srovnávání s druhými, příkazy, zákazy apod., což nás vede k tomu, abychom dělali věci tak, jak je dělají ostatní, respektive tak, jak je správně pro ostatní, abychom šli s davem a odlišovali se co nejméně. Naše potřeba toho, abychom byli akceptováni a ještě lépe, milováni, pak snadno vede k tomu, že si nasazujeme masku, tvář, která se po nás vyžaduje. Ve skutečnosti však zakrývá naše skutečné Já, které zná opravdové tužby a přání vycházející z našeho nitra. Člověk najednou zjistí, že byť má práci, ve které je úspěšný, dostává se mu uznání, je finančně zajištěn a může si pořídit vše, co si přeje, přesto cítí absenci naplnění a pocitu štěstí, neboť ví, že by například kravatu nejraději vyměnil za montérky, že není spokojený v manželství, v němž zůstal třeba z povinnosti kvůli dětem, z finančních či dalších důvodů aj. ...Před pravdou člověk může utíkat jak chce, ale jen určitý čas, protože pak si ho stejně najde a ocitne se sám před sebou, střetne se se svým nejniternějším Já. ...A rázem dojde k úlevě, očištění se z těch lží, které jsme sami sobě poskytovali a osvobození se od těch dalších, které bychom si chtěli dopřát jako způsob úniku toho stát tváří v tvář té pravdě, která bolí. Víme, že nejsme ve svém životě spokojeni, ale nevíme, jak z toho ven, protože udělat razantní změnu a spálit za sebou mosty, prostě nejde. Místo řešení se dostavují argumenty, proč nelze to či ono udělat. Na povrch se derou negativní myšlenky v podobě obav, strachů, frustrací a bloků, které jsme si "vypěstovali", důvěra v sebe je ta tam a možná ještě víc jsme bez důvěry v to, že pro všechno existuje řešení. ...A tak "situaci" necháváme být a dopouštíme, abychom se v tom bludném kruhu točili dál, ..."však ono nějak bude, a vlastně, zase tak špatně se nemám".

Jenže vybrat si tuhle možnost bývá nejsnadnější, protože nemusíme pro zlepšení situace vynakládat žádné úsilí, jen jsme si poskytli argumenty pro potvrzení, že se ocitáme v kleštích a že s tím nejde nic dělat. Pravda je ta, že co si myslíme, to dostáváme. Ovšem už to, že jsme si přiznali, že žijeme něco, co nám nevyhovuje, je myšlenkový spouštěč okolností, jež se nám začnou dít, jen prostě pokud jsme v nevědomosti toho, že si svými myšlenkami tvoříme svou budoucnost, trvá pak delší dobu, než se nám dílky puzzle poskládají a my si uvědomíme, že právě okolnosti v podobě seslání určitých lidí do života, situací, které jsme museli řešit, nás k těm cílům vedly. Nebo máme možnost stát se vědomými tvůrci svého života, převzít zodpovědnost za vše, co máme, čím jsme si prošli, co jsme získali, nebo ztratili, protože to vše jsme vytvořili svými myšlenkami, a začít tvořit život takový, jaký si přejeme, aby byl. Podívejme se do svého nitra a uvědomme si, co skutečně cítíme, že chceme, a zůstaňme ve víře, že to dostaneme.

Součástí tohoto procesu je změna programu v naší hlavě, protože myšlenky jsou tím, co utváří náš život. Stojí za vším, co se nám děje, ať si to uvědomujeme, nebo ne. Vždy je nám zrcadleno to, o čem a jak přemýšlíme, mluvíme a jaké emoce do toho vkládáme. Proto odhoďme sebedestruktivní myšlenky o sobě a mějme se rádi takové, jací jsme, i se všemi nedokonalostmi. Takhle jsme to my a nikdo nemůže být stejný, a ani my nemáme chtít být jako někdo jiný. Jděme právě svou cestou a přitáhněme si do života to, co naše duše touží poznat. Vysílejme přání a věřme, že se vše začíná přetvářet tak, aby byla splněna, i když to zatím není vidět. Vše má svůj čas a vše se nám v pravý čas pokaždé ukáže. Jen musíme být otevření a bdělí, abychom dokázali rozeznat, co se kolem nás děje, jaké možnosti se nám otevírají, co máme na své cestě učení pochopit, co je nám sesíláno jako pomoc.

Myšlenky tvoří to, co se nám děje - situace, v jakých se ocitáme, věci které vlastníme, jaké lidi kolem sebe máme, jakou práci vykonáváme, kolik peněz vyděláváme a jaké uspokojení nám ta práce přináší, ... My sami jsme si takovou realitu vytvořili vlastními myšlenkami, které se nám takto manifestovaly do reality. Zákon přitažlivosti nerozlišuje, zda je pro nás něco pozitivní, či negativní, zda něco chceme, nebo nechceme, pouze reaguje na naše myšlenky, na to, že jim dáváme energii a celkově na to, jakou energii vyzařujeme.

Proto převezměme kormidlo do svých rukou a plujme po proudu svého života. Vizualizujme si jasné představy o tom, co chceme v životě prožívat, jakými lidmi chceme být obklopeni a nechme to k sobě přijít. Neznamená to, že proto nemusíme nic udělat, ale začnou se dít okolnosti, které nás k těm cílům povedou a dovedou. Proto buďme otevření a vnímejme dění kolem nás. Nenechme se odradit, když se stane něco, co se zpočátku jeví jako negativní, protože to má ve své podstatě hlubší význam a má nám to něco ukázat nebo nás před něčím třeba ochránit, nebo máme pochopit, že směr, kterým jsme se vydali, pro nás není ten správný a jsme vedeni k tomu jej přehodnotit, upravit své myšlenky apod.

Buďme ve víře, že na vše existují řešení, jen my je nevidíme, protože jsme ve své situaci zaujatí, dáváme přednost strachu a obavám, přizpůsobujeme se okolí, bojíme se změn, žijeme minulostí a myslíme na budoucnost. Jenže tu můžeme tvořit myšlenkami, které máme TEĎ, proto plně prožívejme přítomný okamžik, buďme ve vděčnosti za vše, co máme a co se nám podařilo, otevřeme se bezpodmínečné lásce a nechme ji v sobě proudit, v důvěře, že se vše děje tak, jak má a že se vize, vycházející z našeho srdce, naplní.

S láskou

Jana Vaňková