Strach není náš nepřítel

Strach není náš nepřítel, pomáhá nám totiž vytáhnout na povrch podstatu toho, co se za ním skrývá, toho, co jsme do sebe během života, včetně těch minulých, uložili a brání nám to být vnitřně svobodnými.

Pokud se v nějaké situaci či rozhodnutí potýkáme se svým strachem, neutíkejme před ním, ale postavme se mu tváří v tvář a promluvme si s ním. Jděme do podstaty věci, přesně si nazvěme to, čeho se bojíme a dostaňme se k tomu, co máme uložené v našem podvědomí:

"Bojím se, že mě partner opustí. Bojím se, že to pak sama finančně nezvládnu. Nedokážu si představit, že bych byla sama a že bych začínala znovu, proto se raději udržuju v tom, v čem nejsem šťastná. Když jsem byla malá, otec od nás odešel a já se cítila opuštěná, nemilovaná, nehodna lásky, nepřijatá. A já to znovu prožívat nechci..."

"Nedostatek financí mě provází už od mala, mám to v sobě zakořeněné, protože se s nedostatkem peněz potýkali moji rodiče. Vlastně ani nemůžu uvěřit tomu, že by se u mě mohla situace změnit a já mohla mít někdy hodně peněz. Bojím se "postavit se na vlastní nohy" a převzít za sebe odpovědnost, protože si nevěřím, protože se bojím a protože vím, že to ode mě bude vyžadovat určité úsilí. Bojím se udělat potřebné změny, které by mi přinesly víc peněz. Nechci si hledat novou práci, i když jsem v téhle nespokojená, protože se bojím, že bych cokoli jiného nezvládla. Cítím jasně, že to plyne z mého dětství, kdy jsem nebyla dostatečně podporována rodiči, proto si nevěřím a vlastně ani nevěřím, že jsem hodna toho, aby právě pro mě měl život nachystáno to, po čem uvnitř sebe toužím..."

Tím, že si ty vnitřní pravdy přiznáme a jasně je pojmenujeme, dojde k odevzdání a přijetí. Strachem, který se k nám vkrádal, jsme si plně prošli, nasytili jsme ho a už není co živit. Dochází k uvolnění energie, jíž jsme zadržovali tím, že jsme si k sobě ten strach určitou dobu nechtěli nechat plně přijít a předstírali jsme, že není. Došli jsme si k jádru věci, vynesli ho na povrch, uvolnili sevření, a tím jsme umožnili, aby se celá záležitost mohla léčit.

Cítíme uvolnění a rázem se otevíráme přijímání vedení a naslouchání své intuici, která nám vždy říká, jaké kroky máme učinit. Vedení k nám přichází neustále, avšak my ho v důsledku strachem zahlcené mysli nebyli schopni "vidět", "cítit", vnímat.

Nebojme se tedy svého strachu a otevřeme se tomu, abychom dokázali spatřit, co nám přišel sdělit, respektive co nám přišel vypovědět o nás samých. Poděkujme mu, že nám pomohl odloupnout další slupku, která zakrývala naši skutečnou podstatu, to, že jsme nevinné, krásné a čisté Bytosti. Poděkujme mu, že nám pomohl pochopit, že byl pouhou iluzí, kterou si naše mysl kdysi, možná v dětství, vytvořila. Tím, že přijala za své, že nejsme dost dobří takoví, jací jsme, že nejsme něčeho hodni, že si pro sebe nezasloužíme to nejlepší.

Pak mu sdělme, že jsme svou zkoušku pochopili a že ho již nepotřebujeme. Že jsme se rozhodli jít dál a už jinak.

"Jednou večer zaklepal strach na dveře. Odvaha šla a otevřela. A za dveřmi nikdo nebyl."

~J. W. Goethe~

S láskou

Jana Vaňková