Vztahy jako zrcadlo
"Včera jsem byl chytrý. Proto jsem chtěl změnit svět. Dnes jsem moudrý. Proto měním sám sebe."
~Sri Chinmoy~
Není nač a na koho si stěžovat, neb jsme si vše zvolili sami, ať vědomě či nevědomě. Dostáváme tedy pouze to, co jsme si vybrali, včetně vztahů a lidí, jež jsme si do života přitáhli, tím, co sami vyzařujeme.
Jestliže vnímáme, že jsme obklopeni lidmi, se kterými se necítíme dobře, jestliže žijeme nenaplněné partnerské vztahy a stále se nám opakují scénáře (ať v jakékoli životní oblasti), měli bychom se zaměřit právě a jen na sebe, uvědomit si, co nám to ukazuje, a rozhodli se "jít" jinak, v souladu s tím, co chceme žít.
Takřka denně se prostřednictvím okolního světa setkáváme s tím, že si lidé stěžují - na partnery, na rodinu, kolegy, známé, na práci, na své zdraví, na počasí atd., v domnění, že až se to něco změní nebo až se ten druhý změní, budou šťastní. Jenže takto dobrovolně vstupují do "čekárny na život". Můžeme se postavit do role oběti, vše a všechny kolem hodnotit, posuzovat a odsuzovat, nebo se stát bdělými a zaměřit se na to, co nám naše vztahy ukazují, co nám zrcadlí a přijmout je jako dar, který nám pomáhá stát se lepšími lidmi. Vždy máme na výběr, stejně jako ve všem. V případě role oběti se stáváme nevědomými tvůrci svého života, jež dobrovolně odevzdávají svou energii a čas, který jim byl v tomto pozemském životě vyměřen a vytvářejí si podobnou budoucnost tomu, co žijí teď. Podobné přitahuje podobné, to je jeden z vesmírných zákonů. Pakliže se ale rozhodneme přiznat si své nedostatky a nezpracované záležitosti, které byly někde v podvědomí ukryty, pakliže si uvědomíme, že okolní vztahy jsou čistě naším zrcadlem, máme velký předpoklad k tomu, začít je měnit, ...tím, že změníme sami sebe a svůj přístup k tomu, co se nám děje. Tím se dostaneme pod povrch věcí, se kterými jsme konfrontováni, zjišťujeme a zvědomujeme si, co se máme prostřednictvím setkání s danými lidmi naučit a co na sobě máme změnit. Pochopíme, že vztahy, které žijeme, jsou čistě odrazem nás samotných, toho, co máme uvnitř sebe, toho, co uvnitř sebe nosíme.
Předpoklad pro zdravé vztahy je SEBELÁSKA, SEBEHODNOTA A SEBEÚCTA. Pokud nemáme sebe na prvním místě, pokud sebe jakýmkoli způsobem popíráme, upozaďujeme, necháváme s sebou manipulovat, pokud to, co nám chybí, hledáme u druhých a v materiálních věcech, v domnění, že nás učiní šťastnými a naplněnými, nikdy tohoto stavu nedosáhneme trvale a budeme stále dokola potkávat takové lidi a přitahovat takové situace, které nás té sebelásce budou učit.
Sebeláska znamená, že jsme plně ukotveni ve svém středu a činíme vše tak, jak je to v souladu s naší vnitřní pravdou. Každý člověk je originál, proto i pravdy každého člověka jsou jiné. To pouze společnost vychovává jedince tak, že co je dobré či dokonce správné pro jednoho, musí platit i pro druhého. Není divu, že pak lidé potlačují sami sebe a nejednají v souladu se svou vnitřní pravdou, neboť chtějí vyhovět tomu, co se od nich očekává. Jenže každé takové potlačení sám sebe se v člověku kamsi schovává a důsledek je ten, že si přinejmenším nevěříme. Umět říci ANO či NE, když to tak cítíme, to je věrnost sám sobě a to také tvoří pevný základ naší zdravé sebehodnoty, prostřednictvím které posilujeme důvěru v sebe. A čím více jsme si své hodnoty vědomi, tím více se stáváme silnějšími bytostmi.
Znát svou vnitřní pravdu a být jí věrný, přijímat a milovat se právě takový, jaký jsem, s tím, že si uvědomuji své vnitřní konflikty, strachy, obavy, úzkosti, bloky a jsem rozhodnutý s nimi pracovat a postupně je odstraňovat, to je sebeláska. A jestliže plně milujeme sami sebe, pak nepotřebujeme nikým manipulovat a chovat se jakkoli nečistě z důvodu, abychom byli druhými přijati. Začneme vyzařovat jinou energii a postupně se nám mění život, protože si k sobě přitahujeme to, co je na podobné energetické úrovni. Uvědomíme si, že už nechceme setrvávat v toxických vztazích jak v pracovním, tak v osobním životě a že už si nechceme nechat brát energii, a tak postupně vše nefunkční opouštíme. Tím uvolňujeme místo příchodu toho, co je pro nás zdravé, funkční, radostné a láskyplné.
Člověk je však odmala zatížen strachy, obavami, úzkostmi, bolestmi, příkazy, zákazy, zkušenostmi, rodinnou karmou atd. U každého je to v jiné formě a v jiném měřítku. Společné je však to, že abychom došli do své sebelásky, je potřeba našeho rozhodnutí a snahy na sobě vědomě pracovat. Otevřít se procesu hlubokého léčení, uzdravování a čištění nánosů z minulosti, odpouštění a propouštění všeho, co již neslouží vývoji naší duše, toho, co nám brání prožívat štěstí a efektivně využívat dar tvoření, který nám život nabízí. Tato cesta sice není příjemná, ale rozhodně stojí za to, protože budeme-li vytrvalí, postupně se začneme stávat vnitřně svobodnými, vědomými si své hodnoty, a tím se posílí náš vztah k sobě samým, s přijetím se ve své celistvosti.
Pakliže jsme si tedy do života opakovaně přitahovali podobné typy přátel, partnerů, pracovních kolegů a nadřízených s výsledkem nenaplněných a nedobrých vztahů, hledejme příčinu u sebe, neboť nám tyto vztahy přišly zrcadlit pouze to, co bylo v nás samých, ...třeba, že jsme sami sebe neměli dostatečně rádi a nevážili si sami sebe, a proto jsme po sobě nechávali "šlapat". Vesmír však vždy sesílá další možnost v podobě opakujících se scénářů, jakýsi reparát, abychom pochopili to, co jsme dříve nepochopili, a mohli se na té životní spirále posunout dál.
Berme tedy dosavadní vztahy a zkušenosti jako dar, protože nám přišly pomoct vytáhnout na povrch to, co si máme zvědomit a uzdravit v nás samých. Díky nim můžeme pracovat na tom, abychom se stali lepšími lidmi, ...tím, že ze svého nitra necháme odejít vše, co nám již neslouží, tím, že se vnitřně osvobodíme. Pak také nebudeme mít potřebu kohokoli ovládat, vlastnit, manipulovat s ním, ubližovat a vědomi si své hodnoty a lásky k sobě ani nedopustíme, aby někdo ubližoval nám.
S láskou
Jana Vaňková